Nacházíte se zde:  Farnost Šumvald Duchovní
Představení duchovního
P. Pavel HödlJmenuji se Pavel Hödl
Přetékali bychom štěstím, kdyby nám došlo, že nás Bůh miloval již před stvořením světa. Byli bychom zaplaveni blahem při zjištění, že jsme se zde nejen ocitli, nýbrž že on sám nás zde zasadil a dal nám jméno. Kdykoli těch několik hlásek jeho otcovské srdce zaslechne, zachvěje se něžností. Nic naplat, dokud se náš Pán Ježíš nevrátí, málo a zřídka tak velkou útěchu prožíváme a býváme odkázáni na svou víru. Během třiceti let života jsem však již několikrát Boží lásku zakusil.

Narodil jsem se svým rodičům - Jitce a Pavlovi - 20. května 1980 v Uherském Hradišti. Své dětství jsem prožil v Záhorovicích, na úpatí Bílých Karpat. Podle mé o šest let starší sestry jsem býval více rozmazlován než ona. O mou výchovu se soustavně a obětavě starala hlavně maminka. Její přísnost vyvažoval příznačný klid tatínkův. Přestože se doma o víře nikdy nemluvilo, byl jsem jako dítě pokřtěn, byla mi vštěpována úcta k věřícím osobám, čestnost i otevřenost k duchovním hodnotám. O mé lidské zrání se rozhodujícím způsobem zasloužila babička Emilie Miličková. Ona ve mně citlivě pěstovala vztah k evropské vzdělanosti, umění i světovým dějinám.

Po čtyřech třídách na Základní škole v rodné dědině a jednom roce v Bojkovicích jsem nastoupil na osmileté gymnázium v Uherském Brodě. Zde jsem se díky skvělým vyučujícím učil samostatně uvažovat; oblíbil jsem si především český jazyk s literaturou a s chutí jsem se zúčastňoval filozofických kroužků. Mezi mysliteli na mě zapůsobil zejména Vladimír Sergejevič Solovjev, později Gabriel Marcel.

Není divu, že v tomto prostředí se otázky po Bohu staly neodbytnými. Na radu spolužáka jsem začal navštěvovat hodiny náboženství pod strhujícím vedením dominikána P. Angelika Mičky. Zde jsem podrýval katechetovu důstojnost pochybovačnými otázkami. Když jsem jednou zaútočil na papežskou neomylnost, vzteky tento pravověrný dominikán vzkypěl: „Mlč, modli se a pochopíš to.“ Citelně zraněn ve své ješitnosti jsem se rozhodl k pravidelné modlitbě a brzy se mi věci víry skutečně začaly ujasňovat.

Den ode dne mě Bůh pobízel k dalším krůčkům: zčistajasna jsem zatoužil po Ježíši ve svatém přijímání, později jsem byl biřmován a s nadšením jsem přijal v patnácti letech nabídku k ministrování. Bylo mi jasné, že od Božího oltáře se už nechci nikdy vzdálit, přitahoval mě jako magnet. Duch svatý mě dovedl před bránu kněžského semináře v Olomouci a já jsem vzal bez váhání za kliku.

Jako bohoslovec jsem se podílel na přípravě kurzů pro ministrantské vedoucí – tzv. Minifor a pravidelně pořádal letní tábory pro děti z mé rodné farnosti.

Po dvou letech v Olomouci jsem byl vyslán na studia do Říma. Zkušenost k nezaplacení! Poznal jsem světovou církev, navázal mezinárodní přátelství a měl přístup k nejnovější teologické literatuře. Jako vášnivý milovník umění jsem vykonal nejednu cestu za krásami Apeninské holínky i okolních ostrovů.

Mé jáhenské svěcení se konalo v bazilice velehradské 13. srpna 2005. Kázání otce arcibiskupa, Mons. Jana Graubnera by se dalo shrnout do jediné věty: Žít Boží Slovo, nejen o něm mluvit. Zvlášť dojemné bylo, když se za mě v litaniích přimlouvali kolemstojící věřící, zatímco jsem ležel tváří k zemi před oltářem.

Od 1. července 2005 jsem byl poslán, nejprve jako pastorační asistent, do Zábřehu a okolí, abych tam opatroval a pěstil křehkou rostlinku víry; odcházel jsem do naprosto neznámého prostředí, do města Eskyma Welzla, Jana Amose Komenského a romanopisce Vladimíra Körnera. Učarovala mě nelíčená otevřenost a přátelské přijetí zdejších obyvatel.

Jako jáhen jsem měl na starosti navštěvovat místa, kam kněží kvůli své vytíženosti běžně nezavítají. Není krásné připravovat duše na příchod kolegů? Právě proto jsem si za patrona zvolil Jana Křtitele: Připravte cestu Páně.
Na slavnost svatých Petra a Pavla roku 2006 jsem byl vkládáním rukou olomouckého arcibiskupa ordinován na kněze. Začínal jsem v malebném severomoravském městě Hranicích. Kromě vyloženě bohoslužebných povinností jsem sbíral cenné pedagogické zkušenosti při výuce prvního, druhého i středoškolského stupně.
Hned po roce jsem byl přeložen do Vsetína. Zajímavým zjištěním bylo konfesně značně rozdělené prostředí. Protože jsem si přál pokračovat ve studiích, zapsal jsem se od akademického roku 2008/2009 do dvouletého licenčního kurzu Posvátné liturgiky při Liturgickém institutu. Z Aventinského kopce jsem mohl každý den obdivovat věčné město Řím.

V létě roku 2009 jsem byl přeložen ze Vsetína zpět do Hranic, kde jsem fungoval především o prázdninách.

K prvnímu prosinci roku 2010 mě pan arcibiskup jmenoval farářem v Dlouhé Loučce. Důležitým krokem bylo i uzavření licenčního studia; 14. prosince 2010 jsem obhájil svou licenční diplomovou o Krvi Kristově v Gotickém misálu (viz přiložený soubor). Nastupuji také do Šumvaldu, poznávám místní obyvatelstvo, seznamuji se s pozoruhodnými dějinami a hlavně se modlím, aby křesťanská víra, vtištěná našimi předky do šedé kůry této krásné rozlehlé vísky, i nadále zúrodňovala naše každodenní soužití.

Všem našim spoluobčanům a mým farníků ze srdce žehná P. Pavel Hödl
8. ledna 2010 v Dlouhé Loučce

20. 5. 1980 Narozen v nemocnici v Uherském Hradišti.
16. 8. 1980 Křest v bazilice Panny Marie Nanebevzaté v Uherském Brodě.
1986 – 1990 Základní škola v Záhorovicích.
1990/1991 Základní škola TGM v Bojkovicích.
1991 – 1999 Gymnázium J. A. Komenského v Uherském Brodě.
16. 4. 1996 První svaté přijímání.
7. 6. 1997 Biřmován.
1999/2000 Teologický konvikt v Litoměřicích.
2000 – 2002 Bohoslovec v Arcibiskupském kněžském semináři v Olomouci a student na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci.
2002 – 2005 Alumnus v Papežské koleji Nepomucenu a student na Papežské lateránské univerzitě v Římě.
13. 2. 2003 Přijetí mezi kandidáty jáhenství a kněžství v Papežské koleji Nepomucenu.
17. 12. 2003 Lektorát v Papežské koleji Nepomucenu.
23. 12. 2003 Akolytát v soukromé arcibiskupské kapli v Olomouci.
1. 7. – 13. 8. 2005 Pastorační asistent v Zábřehu, Zvoli, Jedlí, Klášterci, Svébohově a Maletíně.
13. 8. 2005 Jáhenské svěcení v bazilice Panny Marie Nanebevzaté na Velehradě.
15. 8. 2005 - 1. 6. 2006 Jáhnem v Zábřehu, Zvoli, Jedlí, Klášterci, Svébohově a Maletíně.
24. 6. 2006 Kněžské svěcení v katedrále sv. Václava v Olomouci.
1. 7. 2006 Primice v Záhorovicích.
1. 7. 2006 Ustanoven jako kaplan do Hranic a Paršovic.
1. 7. 2007 do 30. 6. 2009 Kaplanem ve Vsetíně (do 30. 9. 2008 také Pozděchova). Od akademického roku 2008/2009 zde působící jen o prázdninách.
V akademických letech 2008 - 2010 Studentem licenciátního programu (tedy postgraduálu) v oboru Posvátné liturgiky při Liturgickém institutu na Ateneu sv. Anselma na aventinském kopci v Římě.
Od 1. 7. 2009 Ustanoven kaplanem opět do Hranic.
Od 1. 7. 2010 Administrátorem Římskokatolické farnosti Dlouhá Loučka; ex currendo, tj. dojíždějícím, administrátorem Římskokatolických farností Paseka a Šumvald.
Od 1. 12. 2010 Jmenován farářem v Dlouhé Loučce.
14. 12. 2010 Dosáhl licenciátu v oboru Posvátná liturgika při Liturgickém institutu na Ateneu sv. Anselma na aventinském kopci v Římě.

  Licenční práce z liturgiky v italském jazyce.

Přeložení dlouholoučského faráře a nástup nového duchovního správce

Napsal uživatel P. Pavel Hödl | Sobota, 11. červen 2016
Vážení a milí farníci, pravidelní i nepravidelní návštěvníci našich úředních webových stránek!
V neděli 5. června 2016 jsem spolu s Vámi v Dlouhé Loučce poděkoval Pánu Bohu za 10 let kněžství. Zároveň jsem poděkoval za 6 krásných roků v našich třech farnostech, které mi byly otcem arcibiskupem Mons. Janem Graubnerem svěřeny.
Když mi při mém nástupu předávál při nedělní mši svaté květiny pan Jaroslav Skopalík, poblahopřál mi sklesle: "Tak to s námi, důstojný pane, vydržte." Farníci byli spíše rezignovaní a scházelo jim zdravé sebevědomí. Ačkoli jejich víra byla čistá jako studánka, pozbyli naděje, že by se hrozivý demografický propad mohl jakkoli zvrátit. Farníci mi připomínali osamělé rytíře na bitevním poli, kteří budou za svou víru bojovat do posledního dechu, ale už nevěří, že by kohokoli dalšího pro Krista získali. Dnes mohu spolu s vámi potvrdit, že se v našich farnostech objevilo mnoho kladných tendencí. Lidé se více zapojují do života farnosti a osvojují si smysl pro společnou službu a odpovědnost. 
Pan generální vikář arcidiecéze olomoucké mě v úterý 7. června 2016 požádal, abych převzal dvě nové farnosti na Valašsku, Zubří a Vidči. Protože si svých představených vážím, s přeložením jsem souhlasil. Čeká mě tedy stěhování. Již nyní dokončuji vše, co je třeba uzavřít k řádnému předání Dlouhé Loučky, Šumvaldu a Paseky.
Musím vám ale zvěstovat také jednu zprávu radostnou: Naše farnosti dostanou nového duchovního správce. Jmenuje se P. Vladislav Sovadina (49 let), na kněze byl vysvěcen před třemi lety a v současnosti působí jako kaplan v Hranicích. Moji milí, nedojde tedy k tomu, že by naše farnosti byly zrušeny, čehož jsem se vždy obával; nedojde ani k tomu, že by byly obhospodařovány z jiných vzdálenějších míst.
Rád bych zdůraznil, že jsem o přeložení osobně nežádal, vždyť Dlouhou Loučku, Šumvald a Paseku jsem si upřímně zamiloval, což mi dochází právě teď, při bolestném, slzavém loučení. Nejdu za lepším bydlem, neutíkám, ale chci z lásky k Církvi, nesmrtelným duším a svým představeným přijmout novou výzvu.
Při poctivém zkoumání své kněžské služby v našich končinách se osměluji říci, že v červenci 2016 odevzdám svému nástupci naše farnosti o něco lepší, než jsem je roku 2010 převzal. Odcházím ve chvíli, kdy se zdárně rozběhla řada dobrých iniciativ, a tím velmi usnadním otci Vladislavovi hladké vplutí do místních poměrů.
Posím vás, milí farníci, abyste přijali nového duchovního správce s toutéž láskou, jakou jste chovali vůči mě. Už teď se za něj, prosím, modlete.
I když se stanu farářem v jiné vsi, srdcem se od nikoho z vás neoddělím a bude mi vždy neskonalým potěšením vrátit se mezi vás. Ani vy na mě nezapomeňte a zastavte se na mém novém působišti v Beskydech.
Ať nás všechny Pán i nadále laskavě vede cestou do Božího království.
otec Pavel 
 
<< Začátek < Předchozí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Další > Konec >>

Strana 1 z 12